Jsem svobodnou maminkou chlapečka batolecího věku, které zlovůle soudu navždy změnila život a život jejího malého chlapečka.
Otec syna si našel soudkyni, která odebrala 17 měsíční stále kojené dítě z mé bezvadné péče, bez nároku na soudem ustanovený styk malého batolete s maminkou, zatímco otec pracující právník péči o syna delegoval na chůvy, svoji matku a další osoby. Otec od samého počátku otevřeně podmiňuje můj styk se synem zaplacením milionových částek od mé rodiny. Můj malý chlapeček mi byl na základě předběžného opatření odebrán z péče, aniž by mi byl na dalších 6 měsíců soudem ustanoven jakýkoliv styk. Navzdory důkazům o otcově vydírání a žalostném stavu dítěte, kdy malé batole vykazuje znaky neurotizace, sebepoškozování a soudem nastoleným režimem trpí přes dva roky, odvolací a Ústavní soud posvěcovaly nezákonná rozhodnutí a otevřené vydírání otcem na soudních jednání zachycená i na audiozáznamech soudu. 

Otec je právník s advokátní kanceláří spolu s jeho otcem na Praze 1, kde si i vybral soudkyni na Obvodním soudu pro Prahu 1 (OSP1). Soud zamítl mou námitku místní nepříslušnosti soudu, přestože je zcela zřejmé, že dítě na Praze 1 nebydlelo a ani nebydlí a bydlet neměl. I otcovi rodiče soudu dosvědčili, že můj syn ani já jsme na Praze 1 nebydleli a, že „Po šestinedělí se Veronika ale odstěhovala s L. ke svým prarodičům v Praze [pozn. Praze 15]…“ či „Veronika s L. totiž bydlela stále u svých prarodičů” (Vyjádření rodičů otce str. 2).O syna jsem se od jeho narození starala jen já a bez jakýchkoli výhrad. S otcem dítěte jsme nikdy nevedli společnou domácnost (viz i vyjádření rodičů otce: „Před početím L došlo již vlastně k trvalé odluce v jejich vztahu.“).  Měli jsme s otcem dítěte dohodu, že budu o syna pečovat ve svém bydlišti v USA. Otec dítěte dokonce stvrdil svůj souhlas písemným prohlášením s u notáře ověřeným podpisem a já jsem v tuto ověřenou dohodu věřila. Otec činil i další souhlasné kroky, např. podepsal souhlas s vydáním USA pasu pro syna, písemně odmítl očkování dítěte v ČR, aby mohl být syn očkován v USA pro školy v USA, apod. Otec však později podal žalobu na navrácení dítěte do ČR a vyvolal návratové řízení s pomocí UMPOD, Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí. U soudu v USA pak otec znevalidnil své souhlasné prohlášení podepsané u notáře a prezentoval vadné právní stanovisko vyhotovené UMPODem k výkladu českého práva, že nelze uzavřít dohodu mezi rodiči o péči o dítě a místu bydliště dítěte, ale že může o tomto rozhodnout jen soud. UMPOD na moji stížnost sice potvrdil vadnost svého stanoviska, ale až o měsíce později, kdy soud v USA již vydal rozhodnutí. Ačkoliv jsem vždy podporovala vztah syna s otcem a s otcem jsem se snažila domluvit na střídavé výchově našeho dítěte, otec mi od samého počátku brání syna vidět. Nejprve zcela, pak jsem mohla svého chlapečka vidět jen pod asistovaným dozorem několik hodin 2x týdně a to pouze v obchodním centru, přestože o syna otec ani nepečoval a využíval služeb chův. Soudu jsem dokládala, že syn trpí a že otce jsem žádala každý den o kontakt. Na soudním jednání dne 20.6.2017, které bylo prvním jednáním, soud určil zcela nedostatečný styk malého batolete s maminkou 3x týdně na několik hodin, navíc šikanovaný soudem stanoveným asistovaným dohledem vybraným otcem, který dítě poškozoval. Abych tedy mohla svého chlapečka vůbec vidět, musela jsem se zadlužit a platit za asistovaný dozor více jak 53.000,-Kč měsíčně. Přítomnost cizích osob syna pak ještě více traumatizovala. Teprve až po roce, v únoru 2018, byl asistovaný dozor zrušen.

Psychologové, včetně psychologů UMPODu, se opakovaně vyjadřovali o žalostné situaci malého dítěte, kterému byla bezdůvodně soudem odebrána matka v zásadní době jeho vývoje. Klinická psycholožka a soudní znalkyně ve svém vyjádření ze dne 14.2.2018 potvrzuje: “Je zřejmé, že L. je vystaven nadměrné zátěži, kterou nezvládá, dochází k zhoršení jeho fyzického stavu a to až do stupně onemocnění, má psychosomatické problémy jako odezvu na stres z odloučení od matky a ztráty jistoty a bezpečí, který pro něho matka, jež je pro dítě vztažnou osobou, zajišťuje.” Ve zprávě  ze dne 26.9.2018 soudní znalkyně dále  potvrzuje: “Je  zřetelné, že dítě je zúzkostňováno odlučováním od matky, která mu přináší jistotu…je třeba brát v potaz i jeho specifickou situaci, kdy došlo k násilnému přerušení úzkého kontaktu dítěte s matkou. Tato traumatizující skutečnost v bazálním období závislosti na pečující osobě, se kterou mělo dítě vytvořenou úzkou emocionální vazbu, vedla k traumatizující zkušenosti dítěte a v důsledcích výrazně ovlivnila a ovlivňuje jeho další vývoj.” Psycholog UMPODu potvrzuje: “Do budoucna může mít problém při navazování vztahu, ve vztazích může být nejistý. Na tuto problematiku opakovaně ukazují i zprávy odborníků, které paní Marcoski předkládala a opakovaně na ně upozorní i další potenciální odborníci věnující se dětem.“ (vyjádření psychologa UMPODu ze dne 9.8.2017), či Úřední záznam UMPODu z 10.10.2017 „Na úřad se obrátila matka nezletilého L. s dotazem, zda jsme obdrželi zprávy z asistovaných kontaktů a zda na ně budeme určitým způsobem reagovat. Sděleno, že jsme si zprávy již vyžádaly [od centra asistovaných styků] a byly dány na posouzení na psychologické oddělení- stručně sděleno, že aktuální situace je v posouzení psychologů hodnocena jako neudržitelná a nevhodná pro psychický a fyzický vývoj nezletilého.

Můj syn trpí a jeho otec mne díky zlovůli soudu může otevřeně před soudem a opatrovníkem dítěte UMPODem vydírat, a požadovat po mně výměnou za styk dítěte s maminkou úhrady milionových částek, včetně trvání, že otec bude tím, kdo bude rozhodovat kdy a kde se mohu se synem setkat a vyhodnocovat, zda si styk se synem zasloužím: „Jako, co chci říct je to, že vlastně, když se dostaneme do toho, do tý finální podoby, tak já bych si přál, kdyby prostě ten soud ten styk s tou matkou v podstatě udělal co nejužší. Abych já vlastně měl možnost potom v podstatě… Já mu jako nechci bránit ani Veronice, já chci jenom, aby ona byla donucená prostě nějakým způsobem mi říct, H., já bych chtěla třeba na víkend na chalupu prostě s L., jako.“ (audiozáznam UMPOD z jednání dne 7.11.2017). Otec své požadavky vyjadřuje před soudem a přítomným zástupcem UMPODu, např. citace z jednání soudu Prahy 1 dne 20.6.2017, otec: “Takže já samozřejmě chci uplatňovat i další nároky, ale když je Veronika dobrovolně splní, tak by to vlastně mohlo za dané situace v podstatě to riziko snížit okamžitě a můžeme jako, může nás to posunout dál, jo.“ Nebo ze zprávy asistované styku ze dne 6.2.2018: “Matka se otce ptá, zda stále nesouhlasí s tím rozšířit styk i na noci, aby mohl L. s matkou i spát, otec odpovídá, že ano, ale musejí se napřed domluvit a vybízí, aby se s matkou sešli pouze sami dva a vše probrali, bez třetí osoby a bez zápisu. Matka oponuje, že by měli využít služeb facilitátora. Diskuze o tom, za by se měli sejít sami či ne pokračuje dalších pár minut. Matka se otce ptá kdy tedy bude možné o tomto vyjednávat, otec odpovídá, až matka uhradí veškeré škody, které způsobila a že jednání o sdílení noci bude až finální úprava. Matka odpovídá, že toto ale může trvat ještě dlouho, otec namítá, že to může být už zítra, pokud se domluví na náhradách. Matka spíše pro sebe pronáší, že se opět od L. dostáváme k financím…”; nebo rovněž ze zprávy z asistovaného předání ze dne 10. 4. 2018: „Matka podotýká, že už pochopila, že on je ochotný se dohodnout pouze za podmínek, že by mu zaplatila velkou část penězOtec souhlasí, že aby se s ní mohl dohodnout, tak by mu ona musela vše zaplatit a tím přijmout vinu za to, co mu způsobila.“

Soud a opatrovník dítěte však nepokrytě podporuje takovéto obchodování s dítětem, vyjadřuje se souhlasně s otcovými požadavky, nehájí nejenže zájem ale ani zdravý vývoj malého kojeného dítěte, důkazy ignoruje a nenávratně poškozuje nevinné malé dítě.

Citace z jedné ze zpráv soudem ustanoveného asistovaného dohledu z předávání dítěte zpět otci: „Matka parkuje na volném místě cca 30 metrů od vchodových dveří domu, nevidíme nikde otce, proto jde matka zatím dozadu k L. ho uklidnit, protože L. začíná pobrekávat. V ten moment se u auta objevuje otec, matka L. uvolňuje ze sedačky a L. hned začne přelézat na druhou stranu zadních sedadel. Matka jde L. ještě nakojit, čekáme tedy s otcem venku auta, otec jde zatím L. pro pití do svého auta. Ptá se mě, zda L. dnes spal, informuji ho, že L. dnes spal přes dvě hodiny. V 17.01 matka L. dokojí, vystupuje z auta, otec se snaží L. z auta vzít, ale L. vždy přejde na druhou stranu sedadel, říká „nechci“ L. nechce ven z auta a tak mu matka říká, že ještě dají vyvenčit psa Mášu, a bere psa na vodítku vyvenčit na ulici. Matka vezme L. do náručí, L. se jí pevně drží a opakuje „nechci“, říká „já chci maminku“. Otec na to odpovídá, že maminku mu nikdo nebere, že se s maminkou zase uvidí. Matka pokládá L. na zem, protože drží na vodítku ještě psa, snaží se rozveselit L. tím, že mu dá vodítko Mášenky. Otec vezme L. ze země do náruče, L. začne kopat nožičkami a brečet. Obrací se na matku a říká jí, že nechce jít. Otec říká matce, že si musí vzít ještě psa, matka vidí, že L. drží vodítko velmi pevně, chce tedy L. vodítko nechat a odepnout jen psa z vodítka. Vezme tedy psa do náruče, otec ale vezme vodítko L. z ruky a podává ho matce, ať si ho vezme. Matka dává psa do auta Otec odchází s L. v náručí ke vchodovým dveřím. Cestou se L. ještě více rozbrečí, křičí „ne“ a „pomoc, mami“, několikrát to opakuje a otáčí se za matkou, natahuje ruce v jejím směru. Matka za ním volá, že se brzy zase uvidí, ať se nebojí, a že ho miluje. Matka je rozpolcená a je na ní znát, že by se nejraději za L. rozeběhla ho ukonejšit. Slyšíme L. brečet a křičet, dokud otec s L. nezajde za dveře.”